To jsou mi věci, čím dál prapodivnější na tomto světě. Moje babička měla v dětství chůvu, která jí bezmezně milovala. Babička ale byla jako panské dítko poněkud zpovykaný fracek, který té lásky zneužíval. Největší radost jí činilo, když jí chůva vzala "na koníčka", posadila si ji na záda a po čtyřech s ní oblézala rozměrné pokoje. Když přitom natrefily služku Francku, která myla podlahu, babička přitom svého "koně" nabádala, aby nepil z Francčina kýble vody, protože kdyby se té špíny napil, tak umře. I to rozmazlené děcko už mělo zafixované, že něco prostě ke konzumaci není. Zatímco nedávno jsem se dočetla o jednom indickém chlapci, který prý odmalička popíjí benzín. Asi každý mi dá zapravdu, že pití benzínu je nebezpečnější než pití špinavé vody z podlahy. Ze špinavé vody může být někomu špatně, někdo z ní nanejvýš může dostat tyfus. Zatímco benzín je neřád sám o sobě. Osobně mně zaráží, jak to ten kluk vůbec může do sebe dostat, že mu to nesmrdí, no ale proti gustu žádný dišputát, jak známo. Benzím však působí na mladý organismus jako návyková droga, chlapec je díky svému zlozvyku už v mladém věku agresívní a nezvladatelný. Co s tím? Asi budu působit jako potvora, ale já bych doporučila tomu vejlupkovi dopřát neomezený přísun. Převychovat se zjevně nedá, to už se prokázalo v průběhu let. No a když se brzo upije (ubenzíní nebo jak by se to dalo říci), přestane hrozit, že ve svých agresívních záchvatech někomu ublíží.

"Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme - už jsme tu. " Tak se kdysi rozverně ohlašovali po dlouhé nepřítomnosti naši dědečkové a pradědečkové ( a v závěsu při tom asi měli stejně rozverné babičky a prababičky, ať se dnešní doba tváří jakkoli odmítavě k tomuto mému tvrzení) . Já měla právě dovolenou. Použila jsem ji skutečně pouze k relaxaci, užitečného jsem neudělala snad ani za pětník. Prostě jsem z těch posledních časů byla nějak vyždímaná, vyšisovaná, musela jsem se zfláknout úplně od všeho, uchýlit se do samoty (nikoli - bohužel - do hluboké samoty například amazonských pralesů, pouze do svého království, do jednoho malého domečku v jižních Čechách). Když jsem teď nazpět, cítím se bezbranná, jako nahatá ba ještě víc. V té izolaci jsem měla svůj řád, své světlé i tmavší chvilky, ale hlavně svůj klid. Zde, v "civilizaci," zase zním a rezonuji naplno, hlavnmě díky erudovanému zpravodajství: Jedna ženská v babském věku se provdala za mladíka, který je synem nevyhlášenějšího teroristy(no a proč ne, ať si to užijou), slavná česká modelka se na jisté řecké pláži povalovala úplně nahá ( tak hergot lidi, o co jde? I já si kdysi na nudapláži na Rujaně se svým pozdějším manželem užívala úplně bez šatů! A ujišťuji vás, že tenkrát jsem měla tělo, za kterým se na té našlapané pískovině každý ohlédl, při výšce 178 centimetrů to bylo 93 - 63 - 93, hotová klasika. (a dneska po tom pes neštěkne). Taky vybíjíme drůbež se zhoubnou chřipkou (kolik snahy asi lidé dali napřed do činností, které tu nákazu pomáhaly rozšířit?). Prostě - jsem už zase v pr... pardon, v civilizovaných končinách!